Carpe diem

Carpe diem je latinské rčení, které poprvé použil římský básník Horatius v první knize sbírky Ódy (Carmina), část XI. Do češtiny jej lze přeložit jako „Užívej dne“.

Jedna ze sémantických interpretací tohoto rčení ho vysvětluje jako varování s existenciálním podtextem, které vyzývá k maximálnímu využití současných příležitostí, protože čas ubíhá jedním směrem a je zakončen naší smrtí. V tomto je Carpe diem sice částečně podobné jinému latinskému rčení, Memento mori („pamatuj na smrt“), hlavní poslání tohoto citátu však je upomínat ke kajícnosti a pokoře, což není výrazné poslání carpe diem.

Český egyptolog Zbyněk Žába se domníval, že rčení může mít staroegyptský původ: podle jeho názoru vychází z významově blízkého literárního žánru dnes označovaného jako Písně harfeníků, hojně rozšířeného v řecko-římské době.^[1] Rčení Carpe diem (užívej dne) bylo oblíbené mezi římskými epikurejci.^[2]